Barvy a barevná řešení dokumentů
Anglický slovník barevných výrazů z roku 1955 obsahuje 7500 jednotlivých barev a uvádí jejich jednoznačnou definici, domorodci na Novém Zélandě mají 3000 názvů pro různé tóny barev, z toho více než 100 odstínů červené má své zvláštní označení, zatímco africký kmen Ndembu zná výrazy pouze pro tři barvy: bílou, červenou a černou.
Lidé si dlouho mysleli, že barvy vyrábí lidské oko nebo že je to něco trvalého, neoddělitelného od věcí. Barva ale ve skutečnosti není. Svět kolem nás je totiž ve skutečnosti nebarevný. Všechny barvy jsou ukryty ve světle, které se našim očím zdá bezbarvé. Ze světla se barvy rodí, ve světle žijí a bez něj zanikají.
Za objev toho, že jsou ve světle ukryty barvy, vděčíme Isaacu Newtonovi a moru v Anglii. Když Newton studoval v roce 1665 na univerzitě, začal v Anglii řádit mor. Studenti tedy dostali na dva roky volno a zatímco někteří využívali tohoto času k lenošení, Newton nezahálel. Jednoho slunečného lednového dne roku 1666 se uzavřel ve svém pokoji a důkladně zabednil okna okenicemi. Do jedné z nich potom vyvrtal malý otvor, kterým do místnosti pronikl sluneční paprsek. Newton vzal trojboký hranol z čirého skla, postavil ho slunci do cesty a na zdi se místo prasátka objevila duha. Usoudil z toho tedy, že světelný paprsek není bezbarvý, ale je složený ze všech barev.
Barevné vidění je schopnost rozlišovat mezi různými vlnovými délkami (různými barvami) světla. Podařilo se identifikovat tři různé pigmenty citlivé na světlo ve třech rozdílných zrakových typech buněk, z nichž některé jsou citlivé hlavně na modrou, zelenou a červenou oblast spektra. Barvy odpovídající těmto třem typům buněk nazýváme původními barvami, jsou to: fialově modrá, zelená a oranžově červená. Z nich se pro každý barevný počitek vytvoří rozdílný kód, a ten se dostává jako elektrický impuls nervovou drahou do mozku.